Mistrovství Evropy mužů v softbale 25.–30. 6. 2018, Havlíčkův Brod, Kostelec nad Orlicí (ČR)

Poslední týden v červnu se uskutečnilo ME mužů. Za účasti rekordních 12 týmů a po osmi letech také za účasti Slovenska. Jak se nám dařilo a jak turnaj probíhal, se dozvíte v následujícím článku, pěkně den po dni.

Den nultý, neděle 24. 6. – příjezd

Sraz máme v Kostelci, od něhož bydlíme ve zhruba deset kilometrů vzdálené vesničce jménem Záměl. Místní areál nás vítá při společném tréninku lehkým deštěm, a rozhodně ne letním počasím. Bohužel nás to čeká celý týden, ale to ještě nevíme. Kromě kluků z Apolla jsme všichni. Seznámení s areálem a první trénink probíhají podle předpokladů, následuje přesun na ubytování, nafasování repre dresů a oblečení. Realizační vyráží na technický mítink do Havlíčkova Brodu. Mítink se protáhl, a když přijíždíme, už je po půlnoci. Proto všichni uléhají natěšení na první hrací den.

Den první, pondělí 25. 6. – holandské tulipány a slavnostní zahájení (SVK–NL 0:9)

Na ráno je připravena ještě jedna tréninková jednotka v Kostelci a poté přesun do asi 100 km vzdáleného Havlíčkova Brodu – na úvodní zápas s Holandskem. Cestou stavíme na oběd a po šesté večer můžeme začít. A vůbec ne špatně. Holanďané jsou trochu zaskočeni, především kluci v ofu hrají výborně. Na hity prohráváme jen 1:4 a zápas nakonec dotáhneme až do páté směny, což ani soupeř a evidentně ani diváci a pořadatelé nepředpokládali. Díky našemu výkonu se prodlužuje čekání na Opening Ceremony. A ne naposled… Nakonec se párkrát vyfotíme, zamáváme, koukneme na mažoretky, navečeříme se a jedeme bydlet.

Den druhý, úterý 26. 6. – Izrael, původně první hratelný (SVK–ISR 1:12)

Po dobrém výkonu s Holandskem je v plánu dát také první body. Bohužel ten den je všechno špatně. Počasí předvádí standardní kostelecký výkon a ten náš má k předchozímu dnu strašně daleko. První bod na turnaji dáváme po ose Pardubických, kdy Samek vystojí metu a Šimurda ho doublem stáhne pro náš první a jediný bod. V tu chvíli je to 1:6 a o směnu později už 1:11. Škoda. Máme hrát ještě s Chorvatskem. V Kostelci ale vylijí z nebes párkrát kýbl a je vyřešeno. Chudáci pořadatelé – ale klobouk dolů, jak makali. Jediná pozitivní věc toho dne je večeře v Caffe di Matteo. Parádní maso a klobásky nám krátí čekání na rozpis na druhý den. Kolem jedenácté večer, bez jakéhokoli telefonátu, přichází e-mail, že je rozpis na webu. Dobré je, že nemusíme do HB. Smutné, že se nikdo ani nezeptal, jestli nám nevadí hrát bez pauzy tři zápasy za sebou.

Den třetí, středa 27. 6. – z trojboje dvojboj a rekordy (SVK–CRO 2:9, SVK–SWE 31:21, SVK–DK 0:0)

Tak pěkně od začátku. Třetí den, třetí mizerná snídaně. A poslední na našem bydlení. Čeká nás Chorvatsko, které od Izraele taky pěkně dostalo. Timmy vypadá na prkně dobře a my jdeme ve dvojce do dvoubodového vedení po hitech Gottschalla, Ostrihoně a Korenčiaka. Jenže zase je to jen labutí píseň. Soupeř sníží a v trojce otočí. Ne na nechytatelné rány, ale na naše hlouposti v postavení (dotyční vědí). Pořád je to jen o tři body, ale nám už se do konce zápasu absolutně nic nedaří, v dohrávce šestky přidávají Chorvaté čtyři body a zápas končí rozdílem. Škoda, nebyli lepší.

Hodinka pauza a čekají nás Seveřané, tady už chceme opravdu uspět. Pro začátek bych chtěl říct, že jsem něco podobného asi za svých něco přes dvacet let v tomto sportu neviděl. Našich 20 hitů oproti dvěma švédským, našich naházených 26 met oproti 16 soupeře. Homeruny dávají Repaský a Ostrihoň, inpark pak Borbely a Sitár. Čtyři naši nadhazovači, čtyři soupeř. Nakonec po čtyřech hodinách a pěti minutách zápas končí. V průběhu se schází do areálu spousta místních, protože zde měli hrát Češi celý den a večer měl mít slavnostní podtext. Zas nic, všichni to v průběhu našeho dlouhého zápasu vzdali, starosta i mažoretky, jen pár místních nevěřícně kroutilo hlavou. Ale máme první výhru, super. Zápas končí po půl osmé večer a my máme jít na Dány. Zrušeno. Možná dobře. Večer už jen relax a příprava na Německo a Litvu.

Den čtvrtý, čtvrtek 28. 6. – nejlepší zápas turnaje a „povinná“ výhra (SVK–GER 6:7, SVK–LIT 18:5)

Začínáme spodní skupinu o 7.–12.místo. Pokud bychom chtěli hrát v sobotu, musíme všechno vyhrát. A začínáme dobře. Dvě směny se nic neděje, ve trojce jdeme do vedení po dablu Dušana a inpark homerunu Riša. Škoda jen, že v dohrávce je hned srovnáno. Ve čtyřce my dva body, soupeř tři. Zápas nakonec ovlivní náš šestý útok, kdy se proti nám postaví metový rozhodčí a místo dvou met obsazených bez outu jsou mety prázdné a dva outy. Ale na to se historie neptá a rozhodně jsme kvůli tomu neprohráli. V sedmičce snižujeme na rozdíl jednoho bodu a máme vyrovnávajícího běžce na trojce. Už to nevyšlo, ale byl to opravdu zápas, který snesl přísnější měřítko než naše výkony s Chorvatskem nebo Izraelem. Je jasné, že v sobotu nehrajeme, ale ještě něco vyhrát chceme. Zápas s Litvou byl soubojem s načasováním na pomalý nadhoz. A taky s trochou přemotivovanosti. Litevci v útoku zlobili, to ne že ne. My jsme ale kromě začátku utkání zvládli se s nadhazovačem vypořádat. Tedy hlavně Jarda Sitár se svými třemi HR a devíti staženými body. Inpark si připsal Tomáš a prakticky všichni hráči si připsali alespoň bod, hit nebo rbi. Čeká nás poslední společný večer a ráno hurá na Itala, můžeme být devátí. I to je motivace.

Den pátý, pátek 29. 6. – italský závěr (SVK–ITA 2:10)

Chceme ze sebe vymáčknout všechno, ale už to moc nejde. Nadhazovač Italů nám toho moc nedovolí. Hned jdeme do vedení po Jarově bb a Márově triplu. Vzápětí ale dostáváme čtyřku a do hry se moc nedostáváme. Pár osamocených hitů, ale to už nám nepomáhá.

Po konci zápasu je na řadě hromadné posazení, kdy každý řekne co a jak. Prakticky všichni se shodují, že to bylo dobré, kluci z baseballu pochopili, že softbal na této úrovni je super, a ne jen „ten sport pro holky“. A hlavně že se hecneme a za dva roky bychom z ME chtěli lepší výsledek.

Den šestý, sobota 30. 6. – finálový den (NL–DK 5:3, ČR–NL 10:3)

Prakticky všichni v pátek po zápase s Itálií cestují domů, zůstáváme ve třech a jedeme se podívat do HB, jak to vlastně celé dopadne. V pátek skončili Britové, což byla možná škoda. Dánové jsou v zápase s Holandskem o postup do finále hodně zakřiknutí – ani dva darované body třetím týmem na hřišti jim nepomáhají a končí třetí. Holanďané slaví, podle mě zaslouženě vybojovali po dlouhé době finále. O osudu finále rozhodují první tři směny, po kterých vedou Češi 8:0. Poté už se zápas dohrává a končí v šestce walk-off homerunem.

No a na závěr:

V momentě, kdy mě Dušan a Richard oslovili s touto nabídkou, neváhal jsem. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že budeme hrát tak, jak jsme hráli, nevěřil bych. Celkové desáté místo je vzhledem k málo času i malému počtu společných tréninků také správným výsledkem. V některých zápasech jsme mohli být o trochu lepší, ale nakonec je to asi takhle zasloužené. Chybí nám rozhodně jeden, spíš dva nadhazovači. Timmy, na kterém hra stála, to zvládal velice dobře, ale potřeboval by ještě dalšího parťáka k sobě a Peterovi. To bude určitě jedním z cílů pro další dva roky do ME. Vzhledem k tomu, jak dlouho funguje program například v Německu, byl náš zápas s nimi ukázkou toho, že jsme na dobré cestě. Teď jen vydržet.

Chci poděkovat všem hráčům, všem, co s námi fungovali, pomáhali a vůbec řešili všechny věci okolo. Taky Devčovi, který ví, že to není se mnou vždycky jednoduché;), Petrovi a Ondrovi, kteří se celý týden na ME starali, aby bylo všechno super (a bylo to víc než super). A v neposlední řadě SSA za to, že jsme vůbec na ME mohli být. Každý, kdo pro tým něco udělal, si poděkování zaslouží.

Honza Čech – headcoach